Září 2014

Aldarox-Škola pro dívky

3. září 2014 v 17:09 | Ev

První den

Já a Lizzie jsme došly na nádvoří a stouply si do dlouhé fronty, aby jsme se dostaly ke stánku, kde nám dají naše rozvrhy hodin a potřebné informace o pobytu na kolejích.

"To vypadá na dlouho," řekla Lizzie a položila si svoje dva přecpané kufry na zem. "Tohle má být nejlepší škola pro dívky, nevěděla jsem, že je tolik holek našeho věku, které jsou vysoce nadané."

"Jsou dva způsoby, jak se dostat na tuhle školu. Buď musíš být nesmírně talentovaná nebo pohádkově bohatá a jak se tak dívám na ty holky tady, řekla bych, že tu budeme jediné dvě studentky, co se nenarodily na zámku."

"Nestraš! Dělit se o pokoj s princeznou je to poslední, po čem bych toužila. Umíš si to představit? Pořád by si na něco stěžovala."

Po dlouhém postupování jsme došly až ke stolu, kde seděly dvě holky o pár let starší než my.
"Jméno a obor," řekla zrzka a ani nezvedla hlavu od seznamu na stole.

"Elizabeth Frounková, jdu studovat návrhářství," řekla hrdě Lizzie a natáhla ruku pro složku s papíry, kterou jí brunetka vedle podávala.

"Pokoj máš ve druhém patře," řekla brunetka a trochu se zadívala na její duhové vlasy a nadýchanou modrou sukni zakončenou nad koleny. Lidem připadá její styl poněkud zvláštní, ale to díky němu ji na tuhle školu vzali.

"Jméno a obor."

"Jsem Renata Samuelová, žurnalistika," řekla jsem a naklonila jsem se trochu dopředu, abych mohla nakouknout do jejího seznamu s jmény. Byly tam jména snad od každého písmene v abecedě. Jestlipak je tam i Klářino jméno?

Zrzka si mě nejspíš všimla a přitiskla si papíry ke hrudi. "Už jsem si tě odškrtla, můžeš jít," řekla naštvaně, měla právo se zlobit, ale stejně se mě to dotklo.

"Neexistuje nějaký seznam studentů?" zeptala jsem se opatrně.

"Ano, ale pro vás není přístuný," řekla a pohrdavě se zadívala na mě s Lizzie stojící opodál.

Dala jsem si ruku v bok, tak teď jsem byla opravdu naštvaná. "Chceš tím něco naznačit?"

"Jak si dovoluješ mi tykat?"

"Vždyť jsi maximálně o rok starší než já," řekla jsem narozdíl od ní klidně a pro změnu jsem si ji teď prohlédla já. I přes dokonalý vysoký drdol, brýle a čenou sukni se sakem vypadala minimálně o dva roky mladší jak já. "A neřekla bych, že bys byla chytřejší..."

"No dovol!" vykřikla a zvedla se ze židle, celé nádvoří ztichlo a pohled všech studentů spočinul na mně.

Měla jsem chuť ji praštit, ale tady nejsem na nějaké státní škole. To, co teď udělám mi zajistí pověst na příští čtyři roky na této škole. "Slyšelas a omlouvat se ti nehodlám," řekla jsem, vzala si složku, kterou mi podávala brunetka přihlížijící na celou tu konverzaci a odkráčela k Lizzie.

"Prosimtebe, co se mezi vámi stalo?" zašeptala směrem ke mně Lizzie při odchodu ke kolejím.

"Teď hlavně mlč a snaž se na nikoho nedívat."

- Po pravdě, nikdy jsem nepsala podobné příběhy na pokračování. Jednou jsme to zkusily s kámoškou, ale to nedopadlo moc dobře.
Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali svůj názor a jestli má cenu v tomto příběhu pokračovat do komentářů. Budu vděčná za každou kritiku i pochvalu a opravení gramatické chyby. :D -